Školství? Brrr

Počet studentů vysokých škol již dosahuje 50-60% populace. Dle rektora Masarykovy univerzity v Brně je prý třeba tento počet ještě navýšit snad až někam k sedmdesáti procentům. O určitém Kocourkově takových úvah je tento článek.

Vzdělání je nyní přístupné širokým vrstvám obyvatelstva, a to samozřejmě znamená obrovský pokrok. Chybou minulosti určitě bylo, že neumožněním kvalitního vzdělání se přišlo o řadu talentů. Tragédií dneška však je, že mezi vzdělané stát naopak úmyslně a systematicky vtěsnává neskutečně mnoho "hlupáků".

Znamená to logicky, že dvacet z každých sedmdesáti vysokoškoláků bude mít místo talentu podprůměrné IQ. Tedy celkem téměř třicet procent ze všech vysokoškoláků. U maturantů pak bude podprůměrným IQ disponovat téměř každý druhý. Takoví  „vzdělanci“ mohou jen těžko zvládat skutečně odbornou práci v následném zaměstnání. Zároveň však neodbornou či manuální prací budou mnozí pohrdat. Vždyť mají přece diplom.

Výsledkem je jen zcela zbytečné, drahé, kvalitou špatné a navíc pro nenadané i stresové zdržování na školách. Znamená to další příspěvek k poklesu konkurenceschopnosti státu. To v situaci, kdy tolik chybí manuálně zruční a zároveň pro svou práci přiměřeně teoreticky i praktickými dovednostmi vybavení lidé.

Permanentní reformy s nástupem každého nového ministra školství jen prohlubují nesystémovost a chaos. Zarážející je, že rozhodující politické síly v naší zemi si ale svého ministra školství vlastně nikdy nevážily. Tvrdím to i proto, že právě od vzniku samostatné ČR nebyl nikdy ministr školství zároveň i místopředsedou vlády. Přitom jsem napočítal celkem 38ministrů, kteří byli zároveň jmenováni i těmi místopředsedy vlády. A i když byli z patnácti různě pojmenovaných ministerstev, veledůležité školství jsem tam hledal marně.

Ponechme nyní úvah, jak tragicky může vypadat výsledná kvalita našich škol, když víme, že s ohledem na ty nenadané musí zákonitě úroveň podstatně klesnout. A také víme, že i talent se v konkurenci průměrných až podprůměrných pro minimální úsilí vytrácí. Jakou vypovídající hodnotu bude mít takto dosažené vzdělání? Jak moc se neoprávněně získané ego armády těchto vzdělanců projeví v pracovním procesu a kolik nás toto mnohaleté zbytečně prodlužované studování mladých lidí bude stát?

Zamysleme se pouze nad tím, kde pravděpodobně tito podprůměrně chytří absolventi skončí. Odpověď se nabízí jednoduchá – kde jinde, než ve státní správě. Výjimky sice potvrzují pravidlo, ale lze předpokládat, že soukromník si díky řádnému přezkoušení těmito vzdělanci řídící posty nezaplevelí. Zato státní správa striktně vyžaduje především to tabulkové vzdělání. Bohužel o jeho úrovni to již neplatí. To proto, že výplaty jdou přece z cizího, tedy od nás všech. A také proto, že i méně chytrý vysokoškolák na vedoucím postu není většinou zas tak hloupý, aby si za svého podřízeného přijal někoho ambiciózního a zároveň chytřejšího než je on sám.

Výsledek se dostaví časem. Kolik bude ve státní správě za patnáct či dvacet let tajtrdlíků s diplomem a přitom s podprůměrným IQ ? Z výše popsaného důvodu jich nebude oněch průměrných 30 procent, ale třeba hned 50 nebo i 60 procent. V řízení státu se tím ještě více prohloubí absence zdravého rozumu. Státní úřady, školství, policie, armáda, kontrolní pracoviště a já nevím kde ještě všude ……, nás budou zahlcovat neprůstřelnými vyhláškami s přehršlí vzájemně nelogických nařízení.

Kdysi mně kamarád vyprávěl, že bohatství a úspěch katolické církve spočíval především v tom, že se dbalo zásady: "Nepustit mezi své duchovní blbce." Náš stát však zřejmě usiluje v krocích ministerstva školství o jiný cíl. Vychovat masy politicky tvárných a zmanipulovatelných kašparů středního proudu.