Dle našich médií je největší válečnou hrozbou Putin. Prý chce anektovat další státy včetně pobaltských republik, tedy členy NATO. Neznám jeho touhy, ale dá se očekávat, že není padlý na hlavu. Takže si moc dobře uvědomuje, jak na tom to jeho Rusko je. Především má chabé a silně nevyvážené hospodářství a nemá žádného silného spojence. Navíc by mu urputné boje v Evropě značně odkryly záda na dálném východě.
Tam má totiž své určité historické nároky Číňan a lze pochybovat, že bude příliš váhat, pokud se ta příležitost opravdu naskytne. Zvláště, když to kdysi čínské Mandžusko je tak bohaté na nerosty. Navíc, pokud by byl Putin těmi boji skutečně hodně oslaben, přidal by se asi k té válce o území pravděpodobně i nakonec Japonec. V konvenční válce tam přitom nemá Rusko díky vzdálenostem mnoho šancí. To, čemu my říkáme silnice tam nevede, vlaková magistrála se dá snadno z provozu vyřadit a zásobování pouze letadly by při souběžných bojích v Evropě bylo nedostatečné.
Klíčoví politici této světové hry to samozřejmě moc dobře vědí. Přesto, nebo spíše právě proto, jsme v rozporu s touto logikou Goebbelsovsky krmeni, jak tento novodobý Hitler bude obsazovat pobaltské republiky a další státy východní Evropy. Jak je třeba padoucha rázně zastrašit, aby jej choutky přešly.
Pokud alespoň částečně věříte výše napsanému, není to Putin kdo si v dohledné době může dovolit vítěznou válku. Je to někdo jiný, koho bota tlačí a je velmi smutné, že k tomu chce mít u nás i svá vojska. Víme však z dřívějška, že s trochou švejkování, nadsázky a ironie se v tom dá snáze žít.
Takže proti té dle médií očekávané ruské hrůze nás jistě konečně ochrání svou přítomnosti američtí vojáci. A to tak, že doufejme využijí k operacím i naše území (odkaz). Nakonec k nim máme přece i povinnost, když jsme v tom NATO. Oni Američani dobře vědí, co a proč dělají, a protože tady být chtějí, nemá smysl se v tom dál hrabat. Suverenita tím jistě neutrpí, přece víme jak lze vše snadno legalizovat třeba pouhým zvacím dopisem. I v roce 1968 se k nám v zájmu naší ochrany a na pozvání, nastěhoval největší přítel a bratr z paktu. Američtí vojáci budou „zatím“ cvičit na linii od Baltského moře přes ČR a Maďarsko až po Černé moře a Gruzii. Nám pak přinesou klidné spaní. Tedy zcela jistě těm, kteří se v případě skutečného konfliktu dostanou rychleji na věčnost.
Budeme tedy součástí velké obranné nárazníkové zóny chránící západ. Dost možná také útočné, když ten Putin bude třeba raději všelijak kličkovat a přímému boji se bude snažit zbaběle vyhýbat? Ale my už toho sraba k boji nějak donutíme. Třeba se pro začátek výborně hodí dobytí Krymu nazpět pro Porošenka. To by tak bylo, aby se nákladně přípravila vojenská linie přes půl Evropy, do Černého moře nahnala americká flotila a nakonec by se nebojovalo? To se jistě nedopustí. Bez určitých obětí to samozřejmě na Krymu nebude, protože když se kácí les, létají třísky.
O to dojemnější pak bude sledovat, jak ti přeživší a konečně osvobození obyvatelé bombami zničeného Krymu, vítají se slzami v očích svého ochránce a právoplatného prezidenta Porošenka. Vůbec nebude vadit, že mluví cizím jazykem. Pokud pojede mezi dobytými troskami na bílém koni, bude umělecký dojem téměř dokonalý. Možná dokonce i lepší, než při osvobození Libye a Iráku.