Co bylo ukradeno má být vráceno. Otázkou je, od koho komu.

Zlý Kléma ukradl pole získané z desátků prarodičů Honzy i Vény. Kléma už skončil, a tak chytrák Véna, co má známé u vlády, to zařizuje tak, že se pole vrátí celé jenom jemu. K tomu ta vláda nařídí, aby mu ten již dvakrát okradený Honza hradil i se svými dětmi obdělávání toho pole po dobu třiceti let.

Každý jistě již ví, o co tu jde. Pokud jsem nedobrovolně nucen napravovat krádež někomu ze svých daní, jako bych tím byl označen, že jsem si asi taky něco z jejich majetku vzal. Důrazně s tím nesouhlasím, obzvláště když nejde o poškozeného bližního, ale o silně nedemokratickou instituci bez prioritních příbuzenskýh vazeb ke shromažďovatelům majetu. Naopak, i já jsem stejně poškozený na dědictví po předcích.

Nezabývejme se ale morálkou a raději pouze chladně kalkulujme nad ekonomickou nesmyslností navrhovaného zákona.

Skromně předpokládejme, že platba dvou miliard Kč každý rok po dobu třiceti let je pouze ten jediný skutečný náklad pro stát (je to složitější, ve hře je množství protichůdných faktorů jako platby kněžím, ale i současné státní výnosy z církevních lesů, další dohody k zákonu a …........., a bude to stát všechno víc).

Co tedy udělají ty pouhé dvě miliardy roční platby, které se musí nejprve půjčit, aby se pak mohly někomu dát? Za třicet let nabobtnají při úroku 5% na hodnotu 8,2miliardy, tedy asi čtyřikrát. Každá další roční platba dvou miliard bude sice úročena vždy o rok méně, přesto za těch třicet let celkově státní dluh naroste díky úrokům u takto uvažovaných restitucí nikoliv o plánovaných 60 miliard, ale o 132 miliard.

To by jistě nebyla pravda, kdyby stát v dohledné době všechny své ostatní dluhy splatil a každou takovou platbu církvím vyplácel z přebytku. Nejsme ale naivní, a tak uvažujme dále.

Znamená to, že i když bude po těch třiceti letech stát s církvemi papírově vyrovnán, bude však muset také někdy uhradit těch 132mld. a navíc ještě 6,6 miliard ročních úroků, které když nezaplatí, tak bude toto číslo jako nechtěné dědictví restitucí rychle narůstat.

Takže místo původních dvou miliard ročně se bude platit 6,6 miliard ročních úroků + 132miliard někdy jindy. Kdo to zaplatí? Přece jak ti nevěřící, tak taky i věřící. Hlavně ti řadoví.

Pro každého inženýra chemie to jsou snad jednoduché počty. O to snadněji by to měl spočítat ten, kdo je zároveň i nejlepší evropský ministr financí. Pokud ekonomickou boudu ale stejně z nějakého důvodu prosazuje, asi by si měl uvědomit, že existuje třeba trestný čin zneužití pravomocí při správě cizího majetku. Že na toto někdy rád zapomíná, to víme z jeho postojů v případu oné paní, co jí kdysi nasadil na post ministryně války.

Věřte nebo nevěřte, ten zákon okrade i řadové poctivé věřící. Třicet let je sice dlouhá doba, ale oněch 23 let od revoluce uběhlo taky nějak rychle.

Odkazy na související články:

Synonymem „církevních restitucí“ je slovo zlodějna

Náboženství peněz